úterý 14. února 2012

Zdeněk Perlinger: Svaz PRO-BIO by měl nabírat nové kvalitní členy, ale nezvyšovat členskou základnu za každou cenu


Zdeněk Perlinger při přebírání zvláštní ceny
za mimořádný přínos kraji v anketě
Osobnost roku Karlovarského kraje.
 Foto: Stanislava Petele

Ing. Zdeněk Perlinger hájí od začátku letošního roku zájmy ekologických zemědělců v boji s papíry jako člen Antibyrokratické komise  Ministerstva zemědělství ČR. Již devět let stojí v čele PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců, jehož členem je od prvních roků jeho založení. Pro období mezi lety 2001-2003 byl zvolen místopředsedou, ve funkci předsedy je od roku 2003. Po celou dobu existence PRO-BIO regionálního centra Severozápadní Čechy  působí jako jeho správce. Zdeněk Perlinger je zároveň ředitelem Střední zemědělské školy Dalovice (Karlovarský kraj). Je čerstvým držitelem zvláštní ceny za mimořádný přínos kraji v anketě Osobnost roku Karlovarského kraje. Stál  u  vzniku Krajských farmářských trhů a realizoval projekt Regionální potravina. Mimo jiné se věnuje také poradenství v oblasti řízení, profesní, vědecké a technické činnosti a podpůrné činnosti pro zemědělství a posklizňové činnosti.

Máte k sedlačině blízko například díky rodinné tradici? Vzpomínáte si na vaše první setkání s ekologickým zemědělstvím?
Nepocházím ze sedláckého rodu, ale obě větve rodiny pocházejí z Chodska a prarodiče měli do pozdního věku drobné hospodářství s chovem koz. První setkání s ekologickým zemědělstvím proběhlo při  diskusích se spolužáky z Vysoké školy zemědělské po revoluci nad pivkem a tlačenkou s cibulí.
Kdy jste se začal aktivně věnovat propagaci ekologického zemědělství?
Jako vedoucí učitel praxe a zástupce ředitele střední zemědělské školy  jsem přebíral část školního statku, na které  škola pokračovala v ekologickém hospodaření někdy kolem roku 1995 a po zřízení Regionálních center svazu PRO-BIO jsem se začal aktivně věnovat ekologickému zemědělství v západočeském a severočeském příhraničí.
Ekologických zemědělců v ČR přibývá. Kterým směrem by se vývoj sektoru měl ubírat?
Věřím, že se bude ubírat cestou co největší soběstačnosti v produkci, velké rozmanitosti, nabídky a dostupnosti  českých kvalitních biopotravin.
Jste ředitelem střední zemědělské školy. Jak vnímáte postavení vzdělávání v souvislosti s ekologickým zemědělstvím v systému českého školství. Mají pedagogové dostatečný prostor věnovat se zmíněné problematice?
Možností vzdělávání v jakémkoliv oboru je dost. Řada zemědělských škol řeší v současnosti  ale spíše existenční problémy než problémy odbornosti jednotlivých učitelů.
A co studenti? Jak se oni staví k principům EZ?
Studenti jsou mladí lidé a ti mají vždy blízko k novým věcem a líbí se jim aktivně se zapojovat do ochrany přírody a zlepšování životních podmínek chovaných zvířat. Trochu jim (stejně jako dospělým) ale uniká, že EZ není jen produkce biopotravin pro člověka, ale také cesta, jak snížit to obrovské množství chemie, kterým si člověk při své činnosti v krajině, na polích a při produkci potravin vypomáhá a ulehčuje život.
V uplynulém roce byl zaznamenán obrovský zájem veřejnosti o farmářské trhy. Znovuzrození tradic se dotklo velkých i malých měst. Vy sám máte nemalý podíl na rozvoji farmářských trhů v karlovarském kraji. Neobáváte se, že se bude jednat jen o takové módní období, které pomine? Co by měli ekologičtí sedláci udělat pro to, aby zájem postupně neopadl?
Je to módní záležitost, která časem opadne. Sedláci si proto musí během tohoto období naučit své zákazníky jezdit nakupovat do dvora. Některá tržiště ale zůstanou (třeba ne v takovém rozměru jako nyní) a diverzifikují tak možnosti odbytu hlavně těch malých ekologických farem. Sedláci by měli dotáhnout svoji kvalitní produkci až do formy prodejných výrobků nejlépe celého sortimentu v dané oblasti. To je ale strastiplná cesta plná překážek, byrokracie a velkých investic. Přesto nebo právě proto jim držím palce na nabízím za svaz pomoc.
Ve vedení PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců pracujete již řadu let. Co se podle vás během roků změnilo?
Svaz se profesionalizoval ve své činnosti, ale některá jednání rady ukazují, že ekologické zemědělství je i nadále srdeční záležitostí mnohých z nás. A to je dobře. Nepracovalo by se mi dobře v kolektivu, kde se vše řeší s kamennou tváří a s kalkulačkou v hlavě.
Jaké jsou vaše vize vývoje svazu, kam by měla jeho činnost především směřovat?
Svaz by měl postupně nabírat nové a hlavně kvalitní členy, ale nezvyšovat členskou základnu za každou cenu. Měl by zajišťovat  služby (zastupování  členů, poradenství, osvěta, reklama)  a poskytovat výhody (bezúročné půjčky) a zároveň aktivně vstupovat do odbytu produkce našich členů prostřednictví dceřiných obchodních organizací tak, jak je to běžné v zemích, kde EZ funguje podstatně déle.
Kde vidíte hlavní úskalí (z hlediska úspěšného rozvoje činnosti svazu a tak podobně)?
Za hlavní úskalí vidím konkurenci ze zahraničí, skandály s bioprodukty, které se objevují v okolních zemích a kolísavou kupní sílu českého obyvatelstva.
Před námi je rok 2012 – představte hlavní priority pro nadcházející období.
Jedná se o následující:
· propagace produkce našich členů
· finanční zajištění chodu svazu
· fungování Svépomocného fondu, který poskytuje bezúročné půjčky členům
· řešení zpracování odbytu mléka a masa
Byl jste jmenován členem Antibyrokratické komise Ministerstva zemědělství ČR. V čem spatřujete své hlavní poslání, hlavní priority a stěžejní podíl práce ABK MZe?
Nemyslím si, že do práce ABK přinesu něco zásadně jiného. Protože se ale pohybuji jako poradce mezi několika stovkami farem mohu přinést podněty z praxe, které po jejich vyřešení pomohou i dalším sedlákům.
Dovolte závěrem ještě jednu trochu osobní otázku. Jste velmi činorodý člověk, vaše práce je rozmanitá. Mimo jiné o tom svědčí i získání ocenění Osobnost roku Karlovarského kraje. Máte při všech těchto aktivitách čas na svou rodinu a koníčky?
Děti v loňském roce úspěšně odpromovaly a zařizují si vlastní život a tatínka už zas tolik nepotřebují. Mými koníčky jsou knihy, hudba a cestování – pří poradenských toulkách v českém pohraničí si všeho užiju do sytosti – v autě mám stan, spacák, kupu CD a ani dobrá knížka nechybí. A tak  moje občasné příjezdy o den nebo dva později vysvětluji  slovy klasika - že jsem se zase kochal…


Žádné komentáře:

Okomentovat