České ekologické zemědělství si nyní stojí poměrně dobře. Dokonce slouží někdy jako kladný příklad

Kateřina Nesrstová je manažerkou PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců již od roku 2008. Za tu dobu se podařilo svaz stabilizovat a jeho činnost rozvíjet. V současné době je Svaz PRO-BIO čím dál více vidět, a tak o rozhovor požádal Kateřinu Nesrstovou i periodikum Czech Business and Trade. V anglickém znění tam vyjde na jaře následující interview. 

Jaký je současný stav českého ekologického zemědělství a jak jsme na tom v porovnání s ostatními  zeměmi EU? 

České ekologické zemědělství si nyní stojí poměrně dobře. Dokonce se dá říci, že v současné době sloužíme jako dobrý příklad pro ostatní státy, a to nejen pro ty ve střední a východní Evropě, ale i pro některé země na západ od našich hranic. Otázkou je, co přinese budoucnost v návaznosti na novou dotační politiku, jež nastolí pravidla po roce 2013. V tuto chvíli máme dobře nakročeno v oblasti ekologické produkce surovin jako takových i v sektoru potravinářských produktů. Naopak pokulhává vzdělanost tuzemských spotřebitelů v tom smyslu, že bioprodukty bohužel většinou obyvatel ČR nejsou chápány jako normální-přirozené. Většina Čechů je považuje spíše za alternativu, někdy až výstřední, či extrémní. Toto se PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců snaží nejrůznějšími aktivitami změnit. 

Co se týče jednotlivých oborů ekologického zemědělství, lze konstatovat, že umíme vyprodukovat kvalitní suroviny, ať se už jedná o rostlinnou nebo živočišnou výrobu. Zpracovatelský sektor se také rozvíjí, zejména malé a střední podniky. Doposud nebyl ideální stav v oblasti zpracování masa, ale řešení jsou v dohlednu. Během roku až dvou přibudou jatka i zpracovny. Hledáme také vyřešení zásobovací logistiky, aby bio bylo k dispozici opravdu všude. Bioprodukty na našem trhu jsou, ale ne vždy se k nim standardní zákazník pohodlně dostává. Bio koupíte přímo na farmách, někdy na farmářských trzích, ale dostupnost kvalitního a různorodého sortimentu z kontrolované ekologické produkce zatím není rozhodně dokonalá. Samotní sedláci zde mnoho nezmohou, nemají totiž kapacitu ani schopnosti otázky distribuce řešit.

Jaká rizika a příležitosti vidíte v ČR v oblasti ekologického zemědělství? 

Rizika spatřuji především v přístupu autorit. Pokud odpovědní zástupci Ministerstva zemědělství ČR nevezenou do hrsti zdravý selský rozum a nepostaví se k ekologickému zemědělství tak, jak se vláda zavázala ve svém programovém prohlášení, je zde reálná hrozba, že budoucí nastavení podmínek může být pro některé oblasti EZ až likvidační. Tímto nemám na mysli nastavení výše dotací, ale základní principy. Například připravované změny ohledně zatížení zemědělské půdy v režimu EZ hospodářskými zvířaty mohou ve svém důsledku způsobit zatravnění polí, na kterých se produkuje například obilí na mouku. Zní to možná nelogicky, ale farmy se smíšenou produkcí (rostlinná a živočišná) po plánovaném zvýšení zatížení zemědělské půdy dobytkem budou stát v patové situaci, kdy paradoxně jediným řešením bude právě zatravnění nebo pěstování krmiva pro dobytek, nikoliv další produkce biopotravin. To je pochopitelně špatně a doufám, že se tento návrh ještě bude měnit. 

Příležitosti českého ekologického zemědělství jsou především oblasti zpracování. Velmi slibně se rozvíjí sektor zpracování mléka, masa i ovoce. Většina farem s produkcí mléka postupně začíná surovinu sama zpracovávat. Máme tak širokou nabídku ovčích, kozích i kravských sýrů a dalších mléčných výrobků, byť řada z nich je dostupná jen lokálně. Nově vysazené sady také začínají plodit a sadaři ovoce zpracovávají v nejrůznější výrobky, ať se již jedná o mošty, sirupy či ovocné přesnídávky. Budují se jatka a zpracovny masných výrobků. Navíc další možnosti se naskýtají ve zvýšení zájmu o bioprodukty v gastronomickém odvětví, protože právě například biomaso získává díky svým kvalitativním vlastnostem u kuchařů na oblibě.

Na co se nejvíce zaměřují čeští výrobci biopotravin? 

Jak už bylo nastíněno, jedná se především o mléko a mléčné výrobky, maso. Z rostlinné výroby jsou to obilniny, ovoce a bezesporu stojí za zmínku také české a moravské biovíno.

Jaké biopotraviny vyráběné v ČR se pak nejvíce vyváží? 

Biopotravin, které z České republiky exportujeme, mnoho není, neboť v tuzemsku zpracovaná ekologická produkce se zde většinou i spotřebuje, což považuji za správné. Pokud se jedná
o export, vyvážíme především suroviny – zástavový skot, obilniny a také pětinu produkce biomléka.

V roce 2011 vstoupila v platnost novela zákona o ekologickém zemědělství. Můžete zmínit nejvýznamnější změny? 

Novela zákona o ekologickém zemědělství reagovala na úpravu evropských směrnic. Jednak došlo ke snížení administrativní zátěže, i když i tak je stále poměrně vysoká. Národní legislativy, včetně té naší, rovněž musely zapracovat problematiku udělování výjimek.

S čím se musí zemědělec poprat, pokud si chce založit biofarmu? 

Jednoduše řečeno - s papíry a s kontrolami. V případě, že chce jen ekologicky hospodařit, není založení biofarmy až tak složité. Pokud by však chtěl na farmě vyprodukované suroviny zpracovávat, bude to mít náročnější. Na práci státních úřadů, veterinární správy a další orgánů má navíc vliv „lidský faktor“ osoby kontrolora, takže přístup (nikoliv postup) se v jednotlivých případech může velmi lišit. V letošním roce je situace o to horší, že dochází ke slučování státních kontrolních orgánů, které zintenzivnily svou práci a intervaly mezi jednotlivými kontrolami se leckde až nápadně zmenšily. S tímto problémem se však potýkají všichni zemědělci, nejen ekologičtí sedláci, kterým vlastně kromě obvyklých kontrol přibývá navíc ještě ta ekologická. I když popis stavu nevypadá příliš lákavě, je třeba si uvědomit, že rozumná míra kontroly má své opodstatnění.

Dovolujeme si rozhovor rozšířit o další otázky týkající se PRO-BIO Svazu
ekologických zemědělců (Tyto nejsou součástí rozhovoru pro výše uvedené periodikum.)

Jak byste zhodnotila loňský rok PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců? 

Byl velmi hektický a náročný. Pro Svaz PRO-BIO si ale myslím, že byl dobrý
a mnoho věcí se nám podařilo posunout kupředu. Nastartovali jsme i za finanční podpory KEZ o.p.s. propagaci ekologického zemědělství a jednotlivých bioproduktů. Pokročilo se s prací na převodu značky "biozebra" na označení pro výhradně české biopotraviny. Realizovala se řada školení, seminářů a projektů. A Bioakademie zaznamenala poměrně velký zájem ze strany sedláků, což nás těší, a svědčí to o dobře připraveném programu.

Jak se posunula jednání ohledně zemědělské politiky? 

Z hlediska dotační politiky po roce 2014 jsem očekávala větší posun kupředu, protože přechodné období, které kvůli tomu vznikne, prostě mnohým sedlákům může způsobit problémy. Ať už kvůli vyřešení otázky prodloužení závazků, přípravy na nové dotační podmínky. Pokud se např. zvedne zatížení, tak to nejde ze dne na den. Bohužel se nejedná jen o zpoždění na úrovni České republiky, ale je tomu tak na úrovni Evropské unie, což neurychlíme.

Co je stěžejním úkolem PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců pro rok 2013? 

Jednoznačně příprava a nastavení podmínek pro dotační programy podporující ekologické zemědělství, včetně dotací na propagační programy.

Na které události se mají členové připravit? 

Pevně věřím, že členskou základnu zaujme řada seminářů, které pro ně organizujeme - na zpracování mléka, sýrů, ale i na dotační politiku, regionální marketing atd. Je určitě třeba sledovat kalendář akcí na našich nových webových stránkách www.pro-bio.cz. Osobně vidím jako klíčovou akci soutěž Biopotravina roku. Spuštění soutěže očekáváme nejpozději v červnu a doufáme, že členská základna předvede, jak pestrý má sortiment, a že české bio na českém trhu skutečně je. Odborná konference Bioakademie 2013 bude opět se zaměřením na dotace po roce 2013. Součástí Bioakademie bude také slavnostní večer, kdy se vyhlásí výsledky a vítězové jednotlivých kategorií soutěže Biopotravina roku 2013, Nejlepší sedlák PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců a Nejoblíbenější bioprodejna Svazu PRO-BIO .