Biosady nejsou černou dírou na dotace, tuzemské bioovoce najdete v marmeládách, moštech i dětských přesnídávkách

PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců se ostře ohrazuje proti útoku Agrární komory České republiky a Ovocnářské unie České republiky, týkajícího se problematiky biosadů. Směrem k veřejnosti je komunikována překroucená skutečnost, že na velké plochy ekologických sadů v České republice jsou pouze pobírány dotace a přitom na trhu není bioovoce. 

Konkurenční boj a pomluvy

„Ekologické zemědělství se stále více rozvíjí, jak z hlediska ploch, tak i množství a hlavně kvality produkce. Je nám jasné, že pro konvenční hospodáře se ekologické zemědělství stává čím dál silnějším konkurentem a nyní, při přípravě dotační politiky po roce 2013 snad i ohrožením, ale my rozhodně nesouhlasíme s tím, aby tento způsob hospodaření byl takto pomlouván,“ řekla Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců. Je jasné, že i mezi ekologickými sadaři v České republice se stejně jako v jiných zemích Evropské unie najde někdo, kdo nehospodaří správně a dělá ekologickému zemědělství špatnou reklamu. „V žádném případě však nestrpíme způsob, jakým jsou ekosady prezentovány jako celek, protože členové PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců jsou pořádní sedláci, kteří vědí, jak má sad v ekologii vypadat, a snaží se o finalizaci své produkce různými způsoby,“doplnila Kateřina Nesrstová.

Produkce není jen v marketech

Jan Jirásek ze statku Tilia v souvislosti s touto kauzu nabídl, aby se prezident Agrární komory ČR Jan Veleba přijel k němu na farmu podívat. „Vysázeli jsme cca 30 ha nových sadů, další sady obhospodařujeme. Produkce z těchto nových ploch je zatím samozřejmě nízká a všechnu produkci, i v budoucnu, zpracujeme u nás na farmě. Vyrábíme široký sortiment marmelád z našeho ovoce. Distribuujeme do bioprodejen, najdete nás i na trzích. V supermarketech však naše zboží není – znamená to tedy, že z hlediska Jana Veleby a Martina Ludvíka, předsedy Ovocnářské unie ČR, produkujeme či ne?,“ reagoval Jan Jirásek. 

Množství ekosadařů je schopno si svou bioprodukci zrealizovat bez toho, že by se objevila v klasické obchodní síti. Odbytují regionálně přes své vlastní zákazníky, spolupracují s bioprodejnami apod. Veškeré své ovoce zpracovávají např. Vránovi na biofarmě Juré, kde suší jablka a švestky, vyrábějí povidla a přesnídávky. Firma Lukop spol. s. r.o. dodává značnou část své bioprodukce do společnosti Hamé, kde jsou vyráběny dětské biopřesnídávky, jež jsou dostupné i ve velkých obchodních řetězcích. Radek Sus z Ekofarmy Bílý mrak pěstuje jablka a další ovoce (např. třešně, švestky, meruňky) a veškerou produkci pravidelně vyprodává přímo z farmy. Dušan Lehocký z ekofarmy Šumava pěstuje jablka, třešně a hrušně, nabízí dokonce možnost samosběru.

„Toto je jen pár příkladů našich aktivních členů. Každý jistě zná biomošty z Hostětína či Lažan, kde je finalizována značná část ekologické produkce ovoce,“ uvedl Milan Kouřil z PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců. Do povědomí se dostávají ovocné šťávy firmy Vitaminátor, jimiž se Česká republika prezentovala na veletrhu Grüne Woche v Berlíně. Samozřejmě i na jejich výrobu je využíváno ovoce z ekologicky obhospodařovaných sadů.

Část produkce ovoce z ekologických sadů je zatím bohužel realizována do konvenčního zpracování, protože v okolí farem specializované zpracovny či možnost uskladnění chybí. 

Ukažte ne konkrétní viníky

„Souhlasíme s tím, aby bylo poukazováno konkrétně na špatné příklady hospodaření. O to se snažíme i my v PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců. Budeme rádi, když systém očistíme od těch, kteří nehospodaří správně,“ řekla dále Kateřina Nesrstová. Dodala, že je potřeba poukazovat na správně a špatně hospodařící zemědělce a nezneužívat tyto informace na očerňování celého systému hospodaření. „Použitím stejné optiky bychom pak mohli říci, vzhledem k až 50% ohrožení zemědělských půd erozí, že konvenční zemědělci hospodaří tragicky a způsobují erozi půd. Ale to přitom nemusí být nutně pravda,“ uzavřela Kateřina Nesrstová.

Obáváte se nebezpečných bakterií v kuřecím mase s rezistencí na antibiotika?

Kvalita kuřecího masa se opět dostala do hledáčku pozornosti veřejnosti i odborníků nejen v Německu. Po zveřejnění zjištění ekologické organizace BUND, že kuřecí maso z konvenčních německých chovů obsahuje nebezpečné bakterie odolné vůči antibiotikům, byla nastolena otázka, zda nejsou antibiotika v konvenčních chovech nadužívána. 

Čeští ekologičtí zemědělci k vzniklé situaci dodávají, že u nás není třeba panikařit, neboť zákazník má možnost konzumace masa z ekologicky chované drůbeže s garantovanou zárukou kvality. Nemusí se tedy obávat toho, že by drůbež dostávala nadměrné dávky antibiotik, a má také zaručeno, že nebyly využívány růstové hormony. Biokrmivo pro drůbež v ekologických chovech totiž obsahuje hlavně přírodní složky (včetně čerstvé trávy), ale nikoli antibiotika, hormony ani GMO (geneticky modifikované) složky, např. sóju, jak tomu může být v chovech konvenčních. 

Přísný dohled 

„Ekologické chovy drůbeže v České republice podléhají přísným kontrolám, a to ať již z hlediska veterinárního (zdravotní stav zvířat, welfare), tak z hlediska dodržování pravidel ekologického zemědělství. Chovatelé také musí přesně dokumentovat veškeré krmivo, které zvířata konzumují. Zda je dokumentace vedena správně a pravidelně kontrolují certifikační organizace (KEZ, ABCERT, Biokont),“ popsala systém ekologických chovů Kateřina Nesrstová, manažerka PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců. 

Neméně důležitým faktorem, který pozitivně přispívá ke kvalitě produktů z ekologického chovu drůbeže (maso, vejce), je důsledně kladený důraz na welfare zvířat. Od začátku roku 2012 vstoupila sice v konvenčních chovech drůbeže v platnost povinnost používání obohacených klecí, které obsahují snášková hnízda, napájecí a krmný systém, hřady, popeliště, trusný pás a zahrnují i další podmínky např. zkracování drápů, sběr vajec. I tak je ale drůbež chována bez možnosti přístupu k dennímu světlu a osvojování přirozených návyků. 

V ekologickém zemědělství je naproti tomu drůbež chována v přirozených podmínkách, ptáci se pohybují na denním světle a čerstvém vzduchu, získávají přirozené návyky apod. Zároveň je umožněna i velmi důležitá komunikace v hejnu. 

Drůbežího masa s certifikátem „bio“ je v České republice dostatečné množství. Zákazníci je však nemohou hledat v policích marketů označenými nejnižšími cenami. 

„Nejlepší je zajet si pro biokuře přímo na farmu. Podívat se, v jakých podmínkách zemědělec zvířata chová a čím je krmí. To je pro mě nejvyšší záruka kvality. Když vím, jak dlouho roste kuře ekologické do správné váhy a jak dlouho konvenční, je mi jasné, proč je biokuře o tolik dražší. Je třeba si uvědomit, nakolik si ceníme našeho zdraví a jaká rizika hodláme výběrem potravin, které jíme, podstoupit. Například ve Švýcarsku na toto upozorňují velmi výstižnou kampaní, ve které říkají, že do Ferrari také nebudeme lít nejlevnější palivo, tak proč to děláme s naším tělem, které je mnohem cennější,“ upozornila Kateřina Nesrstová. Zároveň také dodala, že koupí drůbežího masa od ekologického chovatele zákazníci podpoří jak tuzemskou zemědělskou produkci, tak přispějí i k rozvoji zejména venkovských oblastí. 

Chovatelů drůbeže sdružuje PRO-BIO Svaz ekologických zemědělců na tři desítky. Jejich podrobný seznam, včetně kontaktů, naleznete 

zde.